Dvacatero vzkazů rodičům od jejich dětí

Nerozmazlujte mě.

Vím dobře, že bych neměl dostat všechno, oč si řeknu - já vás jen zkouším!

Nebojte se být přísní a pevní.

Mám to raději - cítím se tak bezpečněji.

Nedovolte, abych si vytvořil špatné návyky

Musím spoléhat na vás, že je včas odhalíte.

Nedělejte ze mě menšího než jsem.

Nutí mě to, abych sče choval nesmyslně jako "velký".

Nehubujte, nenadávejte a nedomlouvejte mi na veřejnosti 

Daleko víc na mě zapůsobí, když se mnou promluvíte c klidu a soukromí.

Nevnucujte mi, že mé chyby jsou těžké hříchy.

Nabourává  mi to můj smysl pro hodnoty.

Nechraňte mě před všemi následky mého jednání.

Potřebuji se někdy nauučit snášet obtíže a bolest.

Nevěnujte přehnanou pozornost mým drobným poraněním a bolístkám

Dokážu se s nimi vyrovnat.

Nesekýrujte mě!

Musel bych se bránit tím, že budu "hluchý" a budu dělat mrtvého brouka.

Nedávejte ukvapené sliby.

Pamatujte si, že se cítím mizerně, když se sliby nedodržují.

Nezapomínejte, že se nedokážu vždycky vajádřit tak, jak bych chtěl.

Nejsem proto někdy zcela přesný a není m rozumět.

Nepokoušejte nadměrně moji poctivost.

Dostanu strach a pak lžu.

Nebuďte nedůslední.

To mě úplně mate.

Neříkejte mi, že mě nemáte rádi!

I když někdy dělám příšerné věci.

Neříkejte, že mé obavy a strach jsou hlouposti!

Pro mě jsou hrozivě skutečné a hodně pro mě znamená, když se mi snažíte porozumět.

Nesnažte se mi namluvit, že jste dokonalí a bezchybní.

Hrozně mě šokuje, když zjistím, že to tak není.

Nikdy si nemyslete, že je pod vaši důstojnost se mi omluvit.

Po upřímné omluvě je můj vztah k vám ještě vřelejší.

Nezapomínejte, jak rychle dospívám.

Je to určitě těžké držet se mnou krok, ale snažte se, prosím!

Nezapomeňte, že nemohu vyrůst bez spousty lásky a laskavého porozumění.

Ale to vám nemusím říkat, že ne??

 

Převzato ze situační analýzy Děti v České repuvlice 1996, Český výbor pro UNICEF

 

 

 

Pravidla soužití ve třídě

  • Ve třídě, v šatně, na chodbách neběháme (abychom neublížili sobě a ostatním dětem).
  • Ve třídě, v šatně, na chodbách nekřičíme (abchom šetřili zdraví svoje i ostatních dětí a nerušili se vzájemně ve hře).
  • Spory mezi sebou neřešíme rukama, ale slovem a přátelskou dohodou (abychom si neubližovali).
  • Pokud sami na něco nestačíme, požádáme o pomos nejprve dva kamarády a teprve potom dospělou osobu (učíme se samostatnosti a pomáhat si navzájem).
  • Neničíme úmyslně kamrádovi hru ani práci (vážíme si všeho, co druhý tvoří).
  • Umíme vyhrávat, ale i prohrávat (nepovyšujeme se a neponižujeme se).
  • Nemluvíme hrubě a nechováme se hrubě (jsme slušné děti).
  • Nebereme si nic, co nám nepatří (co není naše, je cizí a brát cizí věci je kráděž).